Jdi na obsah Jdi na menu
 


Argumenty
O životě


POSELSTVÍ:
 Máme pro vás dobrou zprávu, lidé – důležité Boží poselství:
Krátký čas zbývá a pak Ježíš přijde – a blaze těm, kdo jsou s Ním smířeni!
 Každý z nás měl kdysi vážný problém: Prázdný byl a světem obelhán.

V úsilí řídit vlastní život „po svém“ naplnění a smysl hledal sám.
 Proč však hledat dál v tom světě pusté štěstí, které zdroj jen v Bohu má?
S důvěrou navrátit se k Němu zkuste –pak poznáte, co je být milován!
 Vrátit se smíš tam, kde Bůh tě čeká, láskyplnou náruč otvírá.

Srdce tvé milost zaplaví jak řeka, od starostí a vin ho obmývá.
 Bůh svou lásku dokázal na kříži, kde za naše hříchy zemřel Pán.
Pro každého, kdo s vírou k Němu vzhlíží, má věčný život a dokonalý plán.

 Co vám Jeho výzvu přijmout brání? Snad nemáte srdce kamenné?!
V soudný den vás pak nic už nezachrání, jestliže dnes Mu odpovíte „Ne!“

  Vrátit se smíš tam, kde Bůh tě čeká! Vrátit se smíš tam, kde Bůh tě čeká!!!! 

ČISTÁ KREV
   Skončil den s jedeš domů. Pustíš si rádio a slyšíš nějakou zprávu, že v jedné malé indické vesničce najednou zemřelo několik lidí na jakousi záhadnou nemoc, která dosud nebyla viděna. Vysílají tam pár doktorů na průzkum. Moc o tom nepřemýšlíš, ale v neděli po návratu z církve slyšíš další zprávy. A tentokrát už to nejsou 3 vesničané, ale 30.000 lidí z té oblasti již zemřelo a je to už i v televizi. CNN vysílá nepřetržitě zprávy. Lidé ze Zdravotnického centra v Atlantě tam odlétají, neboť s takovou nemocí se dosud nesetkali. V pondělí ráno je tohle hlavní zprávou, protože už to není jen Indie, ale i Pákistán, Afghánistán, Irák. A za chvíli slyšíš tento příběh všude, nyní to nazvali záhadnou chřipkou. Prezident prosí, aby se všichni modlili a doufali, že tam bude všechno v pořádku. Ale všichni se ptají: „Jak to tam udržíme?“ V tuto chvíli učiní francouzský prezident prohlášení, které šokuje celou Evropu: Žádné lety z a do asijských států, kde je ta nemoc! V noci se trochu díváš na televizi, než jdeš spát, a myslíš na tu plačící ženu z obrazovky: „V pařížské nemocnici umírá její syn na záhadnou chřipku.“ Dostalo se to do Evropy, panika zasahuje lidi. Co doposud zjistili: Jakmile tuto nemoc dostanete, máte ji týden, aniž byste to věděli. Po následujících 4 dnech neuvěřitelných symptomů zemřete. Anglie uzavírá hranice, ale už je pozdě. Nemocnice všech větších anglických měst se plní pacienty s touto nemocí. V úterý ráno prezident USA vyhlásí: „Kvůli nebezpečí národní ochrany byly zrušeny všechny lety přes oceán. Pokud jsou vaši příbuzní v zahraničí, je mi líto, ale nemohou se vrátit, dokud nenalezneme léčbu pro tuto nemoc. Během čtyř dnů se celý národ ponoří do neuvěřitelného strachu. Lidé začnou prodávat masky na obličej. Mluví se o tom po celé zemi a kazatelé říkají, že je to Boží pohroma. Ve středu večer nemodlitební shromáždění najednou někdo přiběhne a volá: „rychle zapněte rádio!“ Celá církev naslouchá tranzistorovému rádiu, k němuž je připojen mikrofon: „Dvě ženy leží v nemocnici v Long Island a umírají na záhadnou chřipku.“ Během několika hodin to zasáhne celou zemi. Lidé pracují bez přestávky, snaží se najít protilátku. Ale stále nic nefunguje a tato záhadná nemoc se stále šíří. Je to jako by to plynulo nezadržitelně dál.
   Potom najednou vyjde zpráva: „Byla nalezena protilátka, můžeme mít léčbu. Můžeme vyrobit očkování. Zabere to krev někoho, kdo ještě není nakažen.“ Takže teď se celou zemí šíří výzva a všichni jsou požádáni o jednoduchou věc. Jít do nejbližší nemocnice a nechat si vzít vzorek krve. To je vše. Když se ty a tvá rodina dostavíte v pátek pozdě v noci do nemocnice, je tam už dlouhá řada. Všude kolem jsou sestry a doktoři, kteří vpichem do prstu odebírají krev a popisují zkumavky jmény. Celé tvé rodině odebírají krev se slovy: „Počkejte tady na parkovišti a pokud nezavoláme vaše jméno, můžete jít domů.“ Stojíte tam spolu s ustrašenými sousedy a přemýšlíte, co se to vlastně děje, jestli tohle už není konec světa. Najednou vyběhne z nemocnice mladý muž a něco křičí. Volá nějaké jméno a mává cedulkou. A křičí to znovu. Pak tě tvůj syn zatahá za sako a říká: „Tati, to jsem já.“ Za chvíli vyjdou lékaři a sestry, všichni se objímají, brečí a někteří se i smějí. To je poprvé po týdnu, co vidíš někoho usmátého. Pak jeden starší doktor k tobě přistoupí a říká: „Děkujeme, pane. Krev vašeho syna je perfektní. Je úplně čistá a můžeme ji použít k výrobě očkování.“ Během chvilky se tato slova rozšíří po celém parkovišti, plném lidí. Všichni křičí, pláčou, modlí se a smějí. Ale potom ten doktor vezme tebe a tvou ženu stranou a říká: „Mohu s vámi mluvit? Neuvědomili jsme si, že dárcem bude malé dítě, a potřebujeme … potřebujeme, abyste tohle podepsali.“ Začneš podepisovat a pak si všimneš, že místo pro počet vpichů je prázdné. „K-k-kolik že vpichů??“ A v té chvíli úsměv doktora zmizí. „Neměli jsme ani představu, že to bude malé dítě. Nebyli jsme připraveni. Potřebujeme všechno.“ „Ale – ale ...“ „Vy tomu nerozumíte. Mluvíme tady o celém světě. Prosíme, podepište to. My – my to potřebujeme všechno – potřebujeme všechno!“ „Ale nemůžete mu dát transfúzi?“ „Kdybychom měli čistou krev, tak bychom to udělali. Můžete to podepsat? Podepíšete to?“ Ve ztuhlém tichu podepisuješ. Potom ti řeknou: „Chtěli byste s ním mít malou chvilku, než začneme? Běžte tam dozadu do té místnosti, tam sedí váš syn na stole.“ „Tati, mami! Co se děje?“ Vezmeš jeho ruce do svých a říkáš: „Synu, tvoje maminka i já tě moc milujeme a nikdy bychom nic nedopustili, kdyby to tak nemuselo být. Můžeš to pochopit?“ A když se ten doktor vrátí, říká: „Je mi líto, my už – už musíme začít. Lidé na celém světě umírají.“ A musíš odejít, i když tvůj syn volá: „Tati, mami! Proč – proč jste mě opustili??“
   A když je další týden pohřební obřad na počest tvého syna, někteří klidně spí, jiní ani nepřijdou, protože se šlo koupat k jezeru, a někteří lidé přijdou s předstíraným úsměvem, jakože jim na vás záleží. Chtělo by se ti vyskočit a křičet: „Můj syn umřel. COPAK JE VÁM TO JEDNO??!!“
   Není tohle to, co říká Bůh? „Můj syn umřel. Nevidíte, jak moc mi na vás záleží?!“
    „Otče, když to nyní vidíme z tvého pohledu, tak nám to láme srdce. SNAD nyní začneme chápat tu velikou lásku, kterou pro nás máš!“
   Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby kdokoli v Něj věří nezahynul, ale měl ŽIVOT věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze Něj byl svět spasen. Kdo v Něho věří, není souzen; Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Kdo nevěří, dělá z Boha lháře, neboť neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. Bůh nám dal věčný ŽIVOT a ten život je v Jeho Synu. Kdo má Syna, má život. Kdo nemá Syna, nemá život!!
 
POSTAVY JAKO ŽIVÉ
   Jednu ze zajímavostí města Londýna může návštěvník tohoto anglického velkoměsta najít ve výstavních prostorách paní Tussaudové. Uvidí tam vystaveno mnoho postav významných osob známých z minulosti i současnosti, přesně vymodelovaných z vosku v životní velikosti. Svým vzhledem, postojem a oděvem připomínají až do nejmenších detailů ty skutečné, známé osoby. Jsou to tak věrné napodobeniny, že návštěvníci shodně prohlašují: „Tyto postavy jsou jako živé!“
   A nyní mi dovol, milý čtenáři, položit ti otázku, která je adresovaná přímo tobě: „Jsi křesťan nebo jen nábožný člověk??!“ Že je to jedno a totéž? Vůbec ne! Jsou to dva druhy lidí, kteří se nacházejí v celku křesťanstva. Ne každý, kdo se považuje za křesťana, jím skutečně také je. Pán Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká ´Pane, pane!´ vejde do království nebeského!“ (Bible, ev. Matouše 7.21). Mezi skutečným věřícím, tedy pravým křesťanem a člověkem nábožným je tentýž rozdíl, jaký je mezi osobou živou a postavou jako živou. I když povrchní pozorovatel nemusí vidět mezi nimi žádný podstatný rozdíl, ten tu však přesto je: Jedni mají život a druzí ne!
   Milý nábožný příteli, tobě jenom proto chybí nový, Bohem darovaný život, protože se dosud vyhýbáš nutnosti zaujmout osobní postoj k událostem na Golgotě. Ty víš, že tam na kříži zemřel Pán Ježíš, pak byl pohřben do blízké skalní hrobky a třetího dne byl vzkříšen. Je ti však známo i to, co Bůh ve své svrchované spravedlnosti oznámil, že „Odplata za hřích je smrt!“ (Bible, Řím. 6.23)? Proto nemůže nechat bez potrestání ani tvé hříchy. Aby však mohl tebe ušetřit a dát průchod své svrchované milosti a lásce k tobě, připravil ti Zástupce, svého milovaného Syna, Pána Ježíše Krista, který tam na Golgotě zemřel za tvé hříchy – místo tebe (Řím. 8.32)! ANO, „On byl vydán na smrt za naše provinění a byl vzkříšen z mrtvých pro naše ospravedlnění.“ (Řím. 4.25). Vždyť: „Bůh tak miloval svět (lidi), že dal (v oběť) svého jednorozeného Syna, aby kdokoli v Něj věří nezahynul, ale měl život věčný.“ (ev. Jana 3.16).
   Pán Ježíš přišel volat hříšníky k pokání (ev. Marka 2.17). Toto volání Jeho milosti: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ (ev. Marka 1.15) zní už dvě tisíciletí a zachrání i dnes každého, kdo tohoto volání uposlechne. Vím, činit pokání – to se nesrovnává s vysokým míněním, které máš o sobě, svých schopnostech a své velké hromadě dobrých skutků. Proto jsi ještě nepřišel coby hříšník za Ním, nyní živým, vyvýšeným a oslaveným, abys Mu s lítostí v pokání osobně vyznal své hříchy a svou hříšnost, a nevíš, že bys jako Jeho odpověď ihned obdržel odpuštění (1. Jan 1.9) a dar nového života (Kol. 2.13). Tím bys přijal do svého srdce Pána Ježíše jako svého Spasitele a Pána (ev. Jana 20.28) a stal se skutečným křesťanem! Bible nám oznamuje, že Bůh těm lidem, kteří Ho přijali a věří v Jeho jméno, dal pravomoc stát se Božími dětmi! Ti se takto narodili z Boha (event. Jana 1.12-13), byli zplozeni Jeho slovem pravdy (Jakub 1.18).
   Ty jsi však dosud spokojen s pouhou povrchní formou pobožnosti: Kristus nemá pro tebe žádný půvab, abys po Něm právě teď toužil. A přesto se domníváš, že přijdeš do nebe! Tam však nebudou lidé, kteří mylně považovali za víru pouhý souhlas své mysli a rozumu s křesťanstvím; navenek sice kráčeli pospolu s Božím lidem, ale jejich srdce přitom patřilo tomuto světu. Pro lidský zrak můžeš být „postavou jako živou“, jenže rozhodující o tvé věčnosti je to, že Bůh vidí do tvého srdce. Nepřebývá-li v něm Kristus a neceníš-li si Jej nade vše, potom o tobě platí Jeho slova, která řekl nábožným lidem: „Máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtev.“ (Zjevení 3.1). Nebe je připraveno jen pro živé – ty, kteří se pro nebe narodili tím, že přijali celým nerozděleným srdcem Božího Syna, Pána Ježíše Krista; tak se narodili z Boha a jsou Jeho dětmi.(ev. Jana 1.12-13). „Kdo má Syna, má život. Kdo nemá Syna Božího, život nemá!“ (1. Jan 5.12), protože: “Není v nikom jiném spásy; není pod nebem jiného jména, daného lidem, v němž bychom mohli být spaseni – zachráněni!!“ (Skutky 4.12)